Zapadlí vlastenci
Byl jsem pozván jako delegát za JčÚS na výroční členskou schůzi v Nové Peci, která se konala v sobotu 7.1. Byl jsem tady už potřetí a musím se přiznat, že sem jezdím velmi rád. Schůze místních rybářů má totiž zvláštní spolkovou atmosféru. Všichni víme, že Nová Pec je obec s necelými pěti sty obyvateli na pravém břehu přehrady Lipno, v místě kde Lipno začíná. Vlastně v místě, kde se Vltava začíná rozlévat a vytvářet přehradní nádrž. Na severovýchodě Lipno, v ostatním okolí lesy, do Rakouska jen skok přes kopce. Nad Novou Pecí se tyčí Plechý, nejvyšší vrcholek (1378 m n.m.) české i rakouské části Šumavy a zároveň i nejvyšší vrchol Jihočeského kraje a hornorakouského Mühlviertelu. Obec je spjatá s lesnictvím a turistickým ruchem. A zde mají základnu naši rybáři. Místní organizace má okolo 130 členů, zajímavostí je, že část členů tvoří Rakušané. Výroční schůze se koná v jedné místní hospůdce a je spojená s odevzdáváním úlovkových lístků a prodejem povolenek na novou sezónu. Členů se schází díky tomu poměrně hodně, letos to bylo podle prezenční listiny celkem 50 rybářů. To je téměř 40 %, pokud ovšem odečteme členy ze zahraničí, tak je účast místních neuvěřitelných téměř 60%. Většina našich organizací může jen tiše závidět.
Fascinující pro mne je však zájem místních rybářů o dění v okolí Lipna a jejich naprosto věcné a logické návrhy na změny bližších podmínek a postřehy z oblasti pravidel rybolovu, které vycházejí z jejich osobních zkušeností z chytání na Lipně a na Vltavě nad Lipnem. Každý rok navrhují několik smysluplných věcí, které mají zcela reálný a zkušenostmi podložený základ, ale které bohužel nenacházejí v našem svazu slyšení. Návrhy, které vycházejí ze zdravého selského rozumu. Mnozí rádoby odborníci na rybolov by se od nich mohli učit. Místní nechytají z lodí za několik set tisíc korun a moderními metodami za využití nejmodernější techniky. Chytají tak, jak se chytalo před desítkami let, stejně jako chytali naši předkové. A přesto mnozí nachytají spoustu ryb. A jak mi řekl jejich předseda: „Pokud chcete ryby nachytat, musíte na ně jezdit.“
Rybáři, kteří v tomto poněkud odříznutém koutě naší země žijí, nemají jednoduchý život. Kraj je to chudý, klima drsné, je zde velká nezaměstnanost, pracovních příležitostí málo, příjmy malé. Je to tak trochu kraj Bohem zapomenutý. A přesto všechno jsem od nich nikdy neslyšel žádné stesky. Nikdy jsem neslyšel naříkání, že máme drahé povolenky. Když jsem jim řekl, že Republikový sněm zdražil členské příspěvky o 100 Kč, řekl jeden rybář jen „Ach jo.“ Nikdy jsem tady neslyšel naříkání nad tím, že místní důchodci na povolenku nemají, jak jsem to onehdá slyšel v Praze. Nikdy jsem neslyšel, že když zdraží povolenka, přestanou chytat, protože na to nebudou mít, jak to někdy slýchám od funkcionářů z organizací ve větších a bohatších obcích a městech. A to přesto, že Jihočeši mají jedny z nejdražších povolenek. Těžký život je zde vyvažován možností žít v opravdu krásné přírodě.
Diskuse na schůzi bývá chvílemi i divočejší a emotivní, ale vždy naprosto korektní, i když někdy i hodně kritická, jak tomu bylo i letos. Od toho ale výroční schůze přece jsou. Místní rybáři si to vyříkají jako chlapi a život jde dál. A tak to má být. Někteří vrcholní funkcionáři našeho svazu by se sem mohli jezdit učit. Návrat ke kořenům je to, co v současné, trochu zvláštní době, potřebujeme.
Když jsem po skončení schůze odcházel, řekl mi jeden z rybářů, který hojně diskutoval: „Víte, jsou to vesměs správní chlapi“. Nemusel mi to říkat, já to moc dobře vím. A proto tam také tak rád a s chutí jezdím. Když jsem odjížděl, na mysl mi přišel ten správný výraz. Byl jsem se setkat a popovídat si s našimi zapadlými vlastenci.
Ing. Karel Koranda, místopředseda JčÚS
